Vývoj křesťanského bohoslužebného zpěvu lze rozlišit do pěti historických etap.
1.       První období představovalo tzv. ranou fázi, kdy převažoval zpěvný přednes žalmů.
2.       Druhé období je obdobím největšího rozkvětu bohoslužebných zpěvů, které byly tehdy převládající formou evropské hudby.
3.       Třetí období znamená počínající úpadek, kdy docházelo ke ztrátě osobitosti zpěvů.
4.       Čtvrté období je obdobím největšího úpadku, kdy se chorál prakticky rozplynul v tehdy moderní hudbě barokní, klasické a romantické.
5.       V pátém období byl na přání papeže Pia X. zpěv znovu studován, a nastal jeho rozkvět, který však již netrval dlouho.
chorální kniha

Raná fáze

Mezi prvním a šestým stoletím našeho letopočtu se stávalo křesťanství nejmohutnější sjednocující duchovní silou Evropy. Z prvopočátku bylo považováno za židovskou sektu, takže můžeme předpokládat, že první hudební projevy vycházely z tradic židovského náboženského zpěvu. Dokud bylo křesťanství pronásledováno, měla jeho liturgie jen důvěrný ráz a teprve později se stala bohatší a pompéznější.
Druhým kořenem chorálů byla s největší pravděpodobností hudba helénistická. Důkazem této teze a jejího vlivu je dochovaný přímý hudební pramen, zlomek z Oxyrrhynchu.
otevřená bible

Rozkvět

Období mezi sedmým a devátým stoletím našeho letopočtu.
Za života papeže Řehoře Velikého, který je považován za zakladatele liturgického zpěvu v podobě, který se dochoval dodnes, došlo (na jeho přání) k sebrání a utřídění všech tehdejších liturgických zpěvů. Později byly zakládány různé sbory, které měly pečovat o jejich správný přednes.

Počínající úpadek

Období mezi desátým a šestnáctým stoletím našeho letopočtu.
Tato doba odpovídá pokročilému slohu románskému, dále gotice a renesanci. S vynálezy nových forem zpěvu, především vícehlasu, začíná chorál postupně ztrácet pevnou půdu pod nohama a ve vyjádření tehdejších umělců se počínají objevovat nové hudební styly.

Nejhlubší úpadek

Doba mezi šestnáctým a devatenáctým stoletím našeho letopočtu znamenala přirozený konec jednohlasému bohoslužebnému zpěvu. Ten byl stále více deformován rytmicky i melodicky pod vlivem tehdejší barokní, klasické a romantické hudby.

Obnova

Na počátku dvacátého století však přišla obnova křesťanského bohoslužebného zpěvu, který byl nazván gregoriánským chorálem a byl znovu studován. Velikou zásluhu na jeho dnešní slávě mají francouzští benediktýni ze Solesmés.
Avšak na Druhém vatikánském koncilu (1962 – 1965) byly gregoriánský chorál i latinský jazyk odepsány zde závazných podmínek oficiální římské liturgie.

Křesťanský bohoslužebný zpěv
4 (80%)3